Marky se na mě podívala.
A z jejího obličeje sem vyčetla, že je na mě naštvaná, že jsem jí lhala. Ale copak já jsem mohla vědět, že to předtím byl jenom sen. Pak jsem si vzpomněla na Andy. Hned po první hodině jsem zašla do áčka a uviděla Matěje a Andy. Přišla jsem k ní.
Já: Ahoj. Vzpomínáš si na mě?
Andy: Ehm.. nejsi z béčka?
Já: Jo jsem. Jmenuju se Marika.
Andy: Jo vzpomínám. Včera jsme byly přece v Liticích.
Já: Co, vždyť to byl jen sen. JAk to můžeš vědět.
Andy: Já nevím. Zdálo se mi, že jsme utíkaly před klukem s kudlou...
Já: A pak přijel autobus...
Andy: A kluk pak po autobusu hodil nůž...
Já: Jo přesně tak. Promiň ale už musim rodiče na mě doma čekají.
Andy: Jo tak ahoj.
Utíkala jsem domů. Vždyť tam byla i Marky. Tak jakto, že si to nepamatuje? Byla jsem z toho celá divná...
