Andy mi večer zavolala.
Andy: Ahoj.
Já: Ahoj.
Andy: Jseš v pohodě? šla jsem schánět pomoc a když jsem se vrátila ty jsi tam nebyla.
Já: Jo. Někdo mě donesl k Markovi domu.
Andy: Cože??? Jseš normální??? Okamžitě odtamtud vypadni.
Já: Proč? Víš co se stalo? Seděli jsme na posteli a on mi dal pusu.
Andy: Ježiš to tu ještě chybělo!! Doufam, že s nim nezačneš chodit.
Já: Prosimtě neboj. Neni můj typ.
Zavěsila jsem a kroutila nechápavě hlavou. Marek mi přinesl deku a polštář. Lehla jsemsi na matraci a pokoušela se usnout. Po pár minutách zhaslo světlo. Otevřela jsem oči a koukala do stropu. Jak jsem tak přemýšlela nemohla jsem na jě přestat myslet. Ale největší záhada byla-kdo mě sem přinesl. Mohl to být Dan? Ten těžko, protože ten by mě pětkrát uškrtil než by mě sem donesl. Zavřela jsem oči a doufala, že se ráno nevzbudím a bude zase 2.záři. To by mě vážně naštvalo. Konečně normální realita. Najednou jsem uslyšela šramot. Myslela jsem si, že je to jenom kočka tak jsem to nechala být.
Ale za chvíli jsme ten šramot znovu uslyšela. Byly to kroky. Lidské kroky. A mířily ke mě. Bála jsem se. Najednou mi někdo zasvítil baterkou do obličeje. Nebylo poznat kdo to je. Ale najednou jsem opět nic necítila jenom jsem tak ležela.
Zdálo se, že to byl....
Dan