Ten člověk se ke mě blížil.
Cítila jsem jeho dech. Byl odporný. zřejmě si dlouho nečistil zuby. Viděla jsem jeho obličej, ale jenom obrys. Dala jsem mu pěstí. Odkutálel se kousek dál. Vzala jsem baterku a posvítila mu do obličeje.
Já: Co tu děláš???
Marek: No já tu bydlim.
Já: Promiň myslela jsem, že je to Dan.
Marek: Dan? Co by tu dělal?
Já: Dneska se mě pokusil zabít..
Marek: Cože?? Tak za to ho knok-autuju. Tohle si na tebe nebude dovolovat!!
Já: Díky, ale to si vyřešim sama. A promin jsem unavená jdu spát.
Marek vstal, vzal si odemě baterku a šel spát. Sice jsem byla unavená, ale nemohla jsem usnout. Pořád jsem na něj musela myslet. Ne na Dana ale na Marka. Na Dana možná trošinku. Přece jenom jsem měla strach co je schopnej mi udělat. Doufám, že neni až takovej psychopat. Docela rychle jsem usnula. Ani jsem v to nedoufala, protože když přes den spím tak v noci čumim do zdi.
Ráno jsem otevřela oči a Marek se na mě díval. Lekla jsem se, ale pak jsem se usmála a uvědomila si, kde jsem. Byla jsem u Marka doma. Divila jsem se, kde je jeho sestra a rodiče.
Nakonec jsem to ale nechala být. Hned jak jsem vstala, tak jsem se rozloučila s Markem. Autobus číslo 21 jel každou hodinu. Měla jsem takový divný pocit. Vážně.
Až když jsem nastoupila do autobusu jsem si oddychla. Nevěděla jsem čím to je.
Ale když jsem dojela domů, čekalo mě překvapení. Nevím jeslti je milé, nebo nemilé...
No teda, tak teď lituju všechny holky, se kterýma Marek chodil
nevyčištěný zuby... a Marice se stejně líbí. Láska zjevně nemá vyvinutej nejenom zrak, ale i čich 