Stál tam on.
S kyticí růží. Bylo to velké překvapení. Milé překvapení. Vůbec jsem to od něj nečekala. Přišla jsem k němu a usmála se na něj. Vůbec jsem to nečekala. Včera mě chtěl zabít a dneska za mnou přijde.
Dan: Ahoj.
Já: Ahoj. To je pro mě?
Dan: Jo. A sorry za ten včerejšek. Mám nervy v háji.
Já: Jo v pohodě.
Dan: Doufám, že jsem ti neublížil.
Já: Ne. Jen mám modřinu na krku. Můžu mít otázku?
Dan: Jo.
Já: To ty si mě odnesl k Markovi domů?
Dan: Jo. Bál jsem se, abych ti něco neudělal.
Usmála jsem se a objala ho. Teď jsem měla velké dylema. Milovala jsem Marka i Dana. Nevěděla jsem koho di mám vybrat. Jestli být další holkou sukničkáře nebo holkou, kterou chtěl zabít? Nevěděla jsem kam dál.
Došla jsem domů a pořád dokola o tom přemýšlela. Vyrušil mě zvuk, který mi oznamoval, že mi přišla zpráva na facebooku. Byla to moje nejlepší kamarádka Bára. Měla jsem ji moc ráda. se vším jsem se jí svěřovala a nemohlo se stát, že by jí to nezajímalo. Ve všem jsme si pomáhaly. Tentokrát chtěla vědět, jestli je nějakej úkol. Odpověděla jsem, že ne a svěřila jsem se jí s mými ,,problémy''.
Bára: Rozhodni se podle srdce. Hlavně, když ti někdo bude radit, ať si vybereš toho místo tutoho tak nikdy s ním nebudeš štastná.
Já: No díky, :)
Po chvíli přemýšlení jsem si konečně vybrala toho, kdo v mém srdci zůstane...
Dan Dan Dan Dan!!!