Nakonec jsem se rozhodla.
Hned potom, jsem se koukla na fb. Byli online oba dva. Marka jsem si dala ofline. Stejně tak i Dana. Radši jsem to psala do Wordu, protože se znám, tak bych to odklikla dřív než by jsem to měla hotové. Ale nevěděla jsem jak začít. Pak mě ale políbila múza a já se dala do psaní.
Ahoj. Mockrát ti děkuju za ty růže dneska. Moc mě dojalo co jsi mi řekl. Vím, že to možná zní divně, ale mam tě ráda víc než jako kamaráda a doufám, že až si tuto přečteš, že si budeme dál psát, i kdybys mě neměl rád. Jenom jsem ti to chtěla říct.
Pak jsem to překopírovala a vložila to do Danova chatu. Odvážila jsem se stisknout enter a čekala na reakci. Asi dvě minuty na to se objevilo zobrazeno. Začal mi psát. Byla jsem strašně nervózní. Ani jsem nedoufala v to, že mě někdy bude mít rád. V této chvíli by se ve mě krve nedořezal.
Napsal mi:
Dan: Ahoj. Nemáš zač. Nezní to divně. Jo máš pravdu nemám tě rád.
To je všechno co mi napsal. Napsala jsem mu smutného smajlíka a odpověděla ok. Pak znovu napsal.
Dan: Já tě nemám rád. Já tě miluju.
To mě zahřálo u srdce. Hned jsem mu napsala totéž. Byla jsem tak ráda, protože opravdu od první chvíle jsem ho milovala. I když jsem přemýšlela jeslti by byl schopný udělat znovu. Najednou někdo zazvonil...
Yeeees!!!
Ale teď to Marek posere, co?