Jako by mi četl myšlenky.
Dan: Neboj. To bylo poprvé a naposled. Slibuju, že už ti nikdy neublížim.
Já: Poslala jsem mu pár zamilovaných a usměvavých smajlíků.
Dan: Miluju tě. Nezačneme spolu chodit?
Já: Já nevím. Nikdy jsem s nikým nechodila.
Dan: Já taky ne.
Já: No...tak jo
Doufala jsem, že nám to vyjde. Byla jsem do něj tak zamilovaná a nevydržela jsem ani minutu, bez něj. Stačilo mi když jsme si psali, ale stejně nejlepší byl osobní kontakt.
A teď jsem si vzpomněla na Marka. Ten se z toho zblázní. Určitě se mnou chce chodit. A asi jsem se nemýlila.
Den poté
Marek: Ahoj
Já: Ahoj
Marek: Můžu se ti s něčím svěřit?
Já: Jo, můžeš.
Marek: Už hrozně dlouho tě miluju, ale nedokázal jsem ti to říct. Nejlepší vzpomínka pro mě byla jak si u nás přespala.
Já: Aha, promiň ale já už s někým chodím.
Marek: A kdo to je?
Já: Je to Dan.
Marek: Cože? Ten psychopat, vždyť tě chtěl včera ještě zabít! No tak to mu nedaruju. S tebou si nikdo zahrávat nebude.
Já: Ne to nemusíš to je dobrý.
Marek: Ne!! Za to si ho podám!!
Já: Ne!! Prosím ne!!!
Marek: Tohle si vyřeším sám!
Já: Jak tě můžu zastavit??? Prosím!! Já ho miluju.
Marek: Jedna možnost by tu byla.
Já: A jaká??
Marek: Začneš se mnou chodit.
Já: Ne to nemůžu!
Marek: Tak ho zabiju!
Já: Nejdřív ale budeš muset zabít mě!!!
Marek: OO. Tady se nám někdo zamilovat. Rozsekám vás oba!
tááák jo, snad má ruce něco ostrýho