Rozhodla jsem se, že to Danovi napíšu ještě dneska.
Nemohla jsem ho vodit za nos, že ho miluju a půl hodiny na to se s ním rozejít. Když jsem se podívala na facebook, zjistila jsem, že je online. Hned jsem mu napsala.
Já: Ahoj, musím ti něco říct..
Dan: Ano. Povídej.
Já: Chci se s tebou rozejít. Nesnesla bych, kdyby se vám oběma něco stalo. A taky to nechci moc rozebírat.
Dan: ok.
Já: Vážně promiň.
Dan: V pohodě.
A pak se odhlásil. Věděla jsem, že to ode mne nebylo správné, ale radši se vzdát Dana než, aby se ti dva kvůli mě hádali. Sice jsem věděla, že by to Marek nikdy neudělal, ale když jsem viděla jak se pere, tak jsem pochopila, že by se to i stalo.
Hned potom jsem Markovi napsala, že už si nemusí dělat starosti.
Rozhodla jsem se vypnout a začít úplně znova, jako kdybych se teď probudila. Byla neděle a od zítra byly normální vyučovací hodiny. Už nebylo žádné poučování o bezpečnosti.
Docela jsem se i těšila. přece jenom po dvouměsíčních prázdninách se začne člověku stýskat i po spolužácích. A to už je co říct.
V pondělí ráno jsem se sešla s Marky před autobusem. Cestou do školy jsem jí to vše převýprávěla.
Marky: Si děláš srandu ne?
Já: Ne.
Marky: Ty si vážně chodila s Danem??
Já: Jo a to ješte neni všechno.
Marky: Povídej..
Já: Znáš Marka z áčka? Marky jenom zakývala hlavou, že jo. No tak ten mi dal v sobotu pusu, protože Dan mě přinesl před jeho dům a Marek mě tam nechal i přespat.
Marky: Cože??? Vždyť je to děvkař!
Já: To jsem si zprvu nemyslela, ale pak se ke mě v noci přikladl a chtěl mi dát pusu.
Marky: Co??
Došly jsme s Marky ke školy. Tam na nás zíral Dan s Markem. Marek se na nás usmíval jako měsíček na hnoji. A Dan se na nás mračil...
To, co je kurzívou, by mělo být na samostatné řádce, když už neděláš úvozovky. Takhle je to dost zmatený. A taky bys neměla usekávat rozhovory v půlce. A jo, odteď ti budu kritizovat každou chybu, máš skvělý nápady, prostě se to jenom musí dovést k dokonalosti