Konečně jsem se dočkala večera.
Tímpádem i na každoroční večerní oslavu. Moc jsem se těšila. Pro tetu jsem měla malý, ručně vyrobený dárek, ale se strejdovo dárkem se to vyrovnat nemohlo. Strašně moc jsem se těšila co na to bude teta říkat. V duchu jsem si představovala její výrazy. Znali jsme ji moc dobře a věděli jsme, že když dostane velké převkapení, vždy na to chvíli zírá a pak se snaží nabrat dech. Vždycky to přežila jenom dneska nevím.
Ještě hodinu před oslavou jsem čistila Báru. Najednou jsem uviděla jak od lesa někdo jde. Byl to zřejmně kluk a držel si rameno. Rychle jsem k němu přispěchala na pomoc.
Doběhla jsem k němu.
Já: Co se ti stalo?
On: Schodil mě můj kůň.
Já: Pojď pomůžu ti. Na ranči máme jistě nějaké obvazy.
Došli jsme na ranč. Posadila jsem ho na lavičku před hlavním vchodem a doběhla dovnitř pro lékárničku. Rychle jsem v ní našla obvaz. Ale veděla jsem, že obvaz mu nepomůže, tak jsem přinesla kousek látky a vody. Látku jsem namočila do studené vody a přiložila mu jí na ránu. Pak jsem vzala obvaz a omotala ho okolo jeho ruky. Děkovně se na mě usmál a řekl:
Tomáš: ,,Já jsem Tomáš. Jsem z ranče U potoka.''
Já: ,,Těší mě. Jsem Izabela. Česky ne z Twilight. ''
Tomáš: ,,Taky mě teší. Jo a dík.''
Já: ,,Nemáš vůbec zač.''
Chvíli bylo trapné ticho. Až pak nás vyrušila Bára. A hned jsem si vzpomněla na oslavu. Vyprovodila jsem Tomáše a rychle pospíchala do stodoly. Tam se totiž každoročne oslava konala. Hned jak jsem doběhla, přišla mamka s dortem.
Dort byl přímo skvostný. Byl jednopatrový a celý zelený (teta zelenou zbožňovala). A okolo něho byly podkovy.
Na vrchu dortu byl čokoládový kůň, který se vzpínal.
Říkala jsem si, že ten dort je škoda sníst.
Strašně moc jsem se těšila(čárka) co na to bude teta říkat. Vždycky to přežila(čárka) jenom dneska nevím. Česky(čárka) ne z Twilight.
V první části rozhovoru ti chybí uvozovky a v posledním odstavci máš jen sloveso být. Ale vážně, to je takový problém si to po sobě přečíst a trochu se nad tím zamyslet? Vždyť je to tvoje povídka, kterou zveřejňuješ.