Konečně ráno.
Dneska začnu trénovat s Maruškou drezuru. Tak moc se těším. Existuje mnoho cviků drezury. Ale ty hlavní musí v soutěži být: Překroky, prodloužený klus, pozdrav, a stát nehybně.


Myslím si, že by jsme to mohly do konce prázdnin spolu zvládnout. Došla jsem do stáje, kde je Maruška ustájena. Když jsem tam došla, čekal mě šok. Maruška nikde! Rozběhla jsem se k výběhu, ale tam nebyla. Vyběhla jsem na louku, tam také ne. Byla jsem úplně bezradná.
Po pár minutách breku jsem uviděla koně. Byla to Maruška! A vedla ji nějaká holka. Rozběhla jsem se k nim.
Ta holka byla zřejmě z jiného ranče, protože od pohledu jsem ji nepoznala.
Já: ,,Ahoj, jsem Izabela, a ty?''
Šárka: ,,Ahoj, jsem Šárka. Trénuju na ranči U potoka. Viděla jsem, jak se žene k nám nějaký kůň, tak jsem ho zastavila.''
Já: ,,Aha. A jak si věděla, že patří k nám?''
Šárka: ,,Nevím, prostě mě vedla.''
Já: ,,Aha, díky moc.''
Šárka: ,,Nemáš zač.''
super