Rozloučila jsem se se Šárkou a odvedla si Marušku na louku.
Přece jsme nemohly trénovat bez pořádného jídla. Dala jsem Maruška kousek sena a ze stromu jsem ji utrhla i čerstvé jablko. Když jsem se ujistila, že jí, zašla jsem domů a udělala si snídani.
Byla jsem líná si udělat mléko, tak jsem si vzala jenom suchý rohlík. Spíš jsem si ho nechtěla vzít. Pak při jízdě by se mi to tam houpalo a možná bych se i pozvracela. Už se mi to jednou stalo. A od té doby si k mléku ani nečichnu.
Nestačila jsem rohlík dojíst a hned jsem běžela k Marušce. Dala jsem na ní sedlo a uzdu a vyrazily jsme na louku.
Jelikož jsem nebyla zvyklá jak jezdí, nejdřív jsem ji nechala, ať si dělá co chce. Nejprve se zastavila. A pak najednou z ničeho nic se rozeběhla. Měla jsem co dělat, aby se udržela. Ale z toho co jsem byla zvyklá s Bárou, tohle bylo něco jiného.
Maruška byla rychlejší než ostatní koně, na kterých jsem seděla. Mile mě to překvapilo.
Když konečně zastavila, slezla jsem a z nejbližšího stromu jsem ji utrhla jablko. Skoro mi snědla celou ruku. Najednou jsem si všimla něčeho zvláštního. Měla moc dlouhou hřívu. Napadla mě úžasná věc. Rozpletla jsem si vlasy a gumičku si dala na ruku. Pak jsem sedla znovu do sedla a začala Marušce zaplétat vlasy do copu. Trvalo mi to jenom pár minut, ale výsledek stál za to.

Usmála jsem se na ni a znovu se rozběhla. Bylo to poprvé co jsem jela tryskem s rozpuštěnými vlasy. Byl to nádherný zážitek. Ale co následovalo potom, bylo hrozné.
Ach jo a to už to vypadalo nadějně. No nic. "...ze stromu jsem ji utrhla..." - třetí pád, takže jí, ne ji. A pak věta "Jelikož jsem nebyla zvyklá(čárka) jak jezdí..." Ale rychle napiš dlaší, jsem zvědavá, co se stalo. Že by slítla a pak se tam objevil Tomáš?
