Tomáš mě dovezl na ranč.
Ještě naposledy se mě zeptal jestli jsem v pořádku. Už asi po sté jsem mu řekla, že jsem naprosto v pořádko. Sice se mi to nestává denně, ale tohle byl ojedinělý případ.
Tomáš se naposledi ujistil, že jsem v pořádku a pak odcválal pryč. Možná si teď ymslíte, že jsem se zamilovaně dívala, jak cválá pryč to ne. Byli jsme pouze jenom přátelé.
Rozhodla jsem se to s Maruškou znovu zkusit. Tentokrát jsem ji vzala do ohrady. Tam byla jediná nástraha. A to Maruška. Po tom dnešním výkonu jsem musela říct nějaký vtip, protože jinak bych se z toho zbláznila.
Vzala jsem tedy Marušku do ohrady. Ještě jsem na ni nezkoušela sednout. Z nejbližšího stromu jsem utrhla jablko a vstoupila do ohrady. Zavřela jsem za sebou. Upoutala jsem Maruščinu pozoronost tím jablkem. Máchala jsem jí ho před očima a pak, když jsem si byla jistá, že mě naplno vnímá, jsem dala jablko co nejdál pod břicho.
Naklonila hlavu a dala ji až skoro k jablku. Málem došlo k další tragédii. Skoro mi snědla ruku. Nakonec jsme to zvládly a Maruška nakonec poklonu udělala. Pak jsme to ještě opakovaly. Pak se stalo něco, co jsem vůbec nečekala.

Už zase se děje něco nečekanýho? No proč ne
"Sice se mi to nestává denně, ale tohle byl ojedinělý případ." - Trošku zvláštní, chvíli mi trvalo, než mi došel smysl věty.