close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Za pět minut dvanáct 1.díl

10. ledna 2014 v 22:02 | Miri |  Za pět minut dvanáct
Škola.

Na každém kroku jsem viděla zamilované lidi, kteří se spolu drželi za ruce. Odsuzovala jsem je za to, už na základce měly holky v šestce kluky. Mě to pořád připadalo z pohledu ''dospělýho'' člověka nareálný. Aby jsem měla kluka v šestej třídě. Stejně by to vydrželo tak tejden. Největší extrém byl, když třeba osmák chodil z pátačkou. Nejde jenom o tu výšku,ale i o princip. zaprvé to vypadá divně a zadruhé.. No nevím je to prostě divný.
Ve škole každodení stereotyp. Jelikož jsem dá se říct i šprtka tak se pořád hlásím jenom já. Ale nejsem ta šprtka, která je všem protivná, docela jsem v kolektivu oblíbená. I když jsem tedy ještě neměla kluka.
Hned první hodinu, když jsme měli zemák, jsem si všimla, že se na mě dívá jeden kluk. Přistěhoval se nedávno a moc o něm nikdo nevěděl. Byl celý pobledlý a měl černé vlasy, a hnědé oči. Pořád se na mě díval a usmíval. Nevěděla jsem proč. O přestávce jsem se s holkama bavila:

Já: ,,Holky, co víte o tom novym klukovi?''
Dana: ,,Já nic.''
Adéla: ,,Holky z áčka mu přezdívají upír. On i tak vypadá.''
Já: ,,Prosimtě. Upír?'' Začala jsem se nashlas smát


Opustila jsem skupinu holek. Sedla si na své místo. Okolo mě právě prošel ten ,,upír'' a já ucítila jeho vůňi. Nádherná. Bylo v ní cítit troška skořice. Kamarádka v lavici se na mě podívala jako co je. Já jsem jenom dostala záchvat smíchu a nenápadně se na něj podívala. Pořád se na mě smál. Chtěla jsem k němu dojít a říct mu co má za problém, ale jakmile jsem se zvedla, zazvonilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama