Škola.
Na každém kroku jsem viděla zamilované lidi, kteří se spolu drželi za ruce. Odsuzovala jsem je za to, už na základce měly holky v šestce kluky. Mě to pořád připadalo z pohledu ''dospělýho'' člověka nareálný. Aby jsem měla kluka v šestej třídě. Stejně by to vydrželo tak tejden. Největší extrém byl, když třeba osmák chodil z pátačkou. Nejde jenom o tu výšku,ale i o princip. zaprvé to vypadá divně a zadruhé.. No nevím je to prostě divný.
Ve škole každodení stereotyp. Jelikož jsem dá se říct i šprtka tak se pořád hlásím jenom já. Ale nejsem ta šprtka, která je všem protivná, docela jsem v kolektivu oblíbená. I když jsem tedy ještě neměla kluka.
Hned první hodinu, když jsme měli zemák, jsem si všimla, že se na mě dívá jeden kluk. Přistěhoval se nedávno a moc o něm nikdo nevěděl. Byl celý pobledlý a měl černé vlasy, a hnědé oči. Pořád se na mě díval a usmíval. Nevěděla jsem proč. O přestávce jsem se s holkama bavila:
Já: ,,Holky, co víte o tom novym klukovi?''
Dana: ,,Já nic.''
Adéla: ,,Holky z áčka mu přezdívají upír. On i tak vypadá.''
Já: ,,Prosimtě. Upír?'' Začala jsem se nashlas smát
Opustila jsem skupinu holek. Sedla si na své místo. Okolo mě právě prošel ten ,,upír'' a já ucítila jeho vůňi. Nádherná. Bylo v ní cítit troška skořice. Kamarádka v lavici se na mě podívala jako co je. Já jsem jenom dostala záchvat smíchu a nenápadně se na něj podívala. Pořád se na mě smál. Chtěla jsem k němu dojít a říct mu co má za problém, ale jakmile jsem se zvedla, zazvonilo.