Matyáš: ,,Pak spolu utečeme.''
Já: ,,Ale já nemůžu.''
Matyáš: ,,Vím, vezmu tě do náručí.
Já: ,,Ok. Tak až budeš připravenej tak řekni.''
Matyáš: ,,Já už jsem. Ale pro případ, kdyby se něco nepovedlo.''
Sklonil se ke mě a dlouze mě políbil. Připadala jsem si jako v bludu. Naše první pusa. A pak jsem si něco uvědomila. První byla, když mi dával umělé dýchání. Zavřela jsem oči a naplno si to užívala. Bylo to nádherné. Nedalo se to ani slovy popsat.
Odtáhl se ode mě. Naznačil mi, ať začnu křičet. Po chvilince se otevřely dveře. V nih stála ochranka. Začala křičet co se děje. Matyáš byl schovaný. Vystartoval z úkrytu. Prašťil ochranku do hlavy. Naštestí se skolil k zemi. Matyáš okoukl jeslti je vše v pořádku. Bylo.
Vzal mě do náruče. Zřejmě jsme byli až úplně ve sklepení, protože Matyáš vyšel hodně schodů. Modlila jsem se, abychom cesotu někoho nepotkali.
Cítila jsem, že na mě padá únava. A tak jsem usnula v Matyášově náručí.
Probudila jsem se venku. Byli jsme někde v parku. Naštěstí nikdo nikde. Kdo by taky v noci chodil ven. Co jsem viděla z té tmy, byly jenom obrysy. Bylo to v parku. Okolo byly stromy.

Teda jako ochranka nic moc, takový bych si nenajala XD Když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi, že celá situace byla od začátku pod Matyášovo kontrolou. Divný, co?
A Šáry si usne během útěku, fakt nechápu, jak se jí to povedlo 