Pardon, že to tady zatím nebylo. Byla jsem na masáži, ale teď si to můžete vychutnat :)
Oba jsem je znala.
A věděla jsem odkud. Ze školy! Byli to školní rváči z áčka! Ale co by tu dělali? Kdo je zavolal. Nebo proč sem přišli?
Matěj: ,,Čus Šáro. Co tu děláš tak pozdě a sama?''
Já: ,,Já tu nejsem sama!!! Je tu se mnou Matyáš!''
Matěj: ,,Mátyáš. Pff. Ten zdrhnul jakmile nás uviděl!''
Já: ,,Lžeš. A nechce mě být!!''
Matěj: ,,Nevyskakuj si šprtko! Honzo! Chyť ji!
Jeho kumpán mě chytil za ruce a svázal mě. Teď jsem byla úplně bezpbranná. Se svázanými rukami a zlomeným kontíkem jsem sotva mohla utíct.
Najednou se mi znovu udělalo černo před očima. Ale nebylo to, jako když sjem omdlívala.
Zřejmě mi hodili přes hlavu pytel. Vzali mě za nohy a za ruce a někam mě nesli. Po pár minutách mě hodili do auta. Nemohla jsem vůbec nic dělat. Zaklaply se za mnou dveře a rozjeli jsme se.
Jeli jsme poměrně dlouho. Na to, že znam své město dobře, jsem se v něm pomalu ale jistě ztrácela. Poznala jsem, že jsme někde u náměstí a jedeme na konec města. Dál už jsem to neznala. Doufala jsem, že je alespoň chytnou policajti a přinutí je kouknout se dovnitř. Doufala jsem v to, ale věděla jsem, že něco takového se nestane.
Pořád jsem myslela na Matyáše. Vzpomněla jsem si na první jeho pohledy.
Mmm masáž... ty se tak máš... A teď k příběhu. Máš tam pár překlepů a slovo "utíct" neexistuje. A neříkej, že Matyáš fakt zdrhnul
