Překvapilo mě, že jízdenka byla tak drahá.
Počkal jsem než přijede vlak. Vtrhl jsem do dveří jako první a sedl si na dvojsedačku k oku, abych mohl přemýšlet.
Z Šárky pohledu
,,Sakra. Doufam, že ta SMS Matyášovi došla, protože jinak jsem v háji. Přece mě tu nemůžou držet! Co sem jim udělala?''
A pak mě to napadlo. Jednou se s Matym prali. No spíš oni jeho bili. Pak se začal na obranu navážet na Matěje. Tenkrát ho zmlátili ještě víc a řekli, že si to s nim ještě vyřídí. Najednou ěm napadla ještě děsivější věc. Chtějí, aby se trápil. A jak to tak bejvá zaútočí na jeho nejbližší. A teď jsem hodně zranitelná, když mam v takovym stavu ten kotník. Začala jsem se bát. A také jsem velmi doufala, že Maty dostal moji SMS. I když jsem tam neuvedla místo, protože mi to zabavili, věřila jsem, že to nějak zjistí. Naděje byla ale nízká.
Z Matyášova pohledu
Seděl jsem ve vagonu a zpozoroval, že venku začalo pršet. Tvář jsem měl přitisklou na studené sklo. Vypadalo to, ajk když mi kapky stékají po tváři. Zíral jsem tupě do prázdna a přemýšlel o se teď právě děje u Šárky. Nechtěl jsem hned myslet na to nejhorší. Nemohl jsem přestat na ni myslet. Vzpomínal jsem co se mohlo stát. Proč ji někdo unesl?! Tu noc jsem slyšel některé hlasy. Znal jsem je, ale nemohl jsem si vzpomenout čí to jsou. Moc jsem se tu s lidmi nekamarádil. Připadali mi divní. Jedna holka od nás ze třídy se pořád strašně směje, jako by si ráno šlehla.
pěkné :)