Konečně jsem se dočkal.
Vlak dojel o půl hodiny později. No jo no. Level České dráhy. Nastoupil jsem do vlaku. Chtěl jsem si sednou, ale všude bylo plno. Skoro jsem si neměl, kde stoupnout. Byl bych počkal na další vlak, ale to bych si nemohl odpustit, že když bych vystoupil a počkal, takby se něco mohlo stát. Do nejdelší smrti bych si to nepřiznal.
Připadalo mi to, že cesta trvala nejmíň sto dní. Sice byl prosinec, ale nikde sníh.
Najednou zničeho nic začalo sněžit, Jako by jsem to přivoval. Najednou jsem ucítil nápor u srdce. Jako by mě někdo několikrát bodl. Byl to nepříjemný pocit. Skoro jsem omdlel.
Konečně jsem dojel na místo. Vystoupil jsem z vlaku a rozhlížel se.
Párkrát jsem v Sušici byl, ale moc jsem to tu neznal. Chtěl jsem se někoho zeptat, ale nikdo nikde nebyl. Sice hodně snežilo,a le přece někdo venku být musel.
Nakonec jsem se dostal myslím, že na náměstí a tam byla taková ta interaktivní mapa, kde co je. Klikl jsem na starou sirkárnou. Našlo mi to trasu. vyfotil jsem si to na mobil a spěchal. Doufal jsem, že to ještě dneska stihnu.
Konečně jsem dorazil k cíli. Tedy doufal jsem, že je to ona. Dostal jsem se dovnitř docela v pohodě.
V SMS od mé milované Šárky, bylo, že je někde ve sklepě. Proto jsem se musel dostat někam dolů,a le jak jsem se rozhlížel tak nikde jsem nic neviděl. Napadlo mě, že budou nějaké skryté. A tak jsem je začal hledat. Netrvalo mi to ani deset minut a našel jsem je. Najednou se za mnou někdo objevil. Nevěděl jsem kdo to je.
"Do nejdelší smrti bych si to nepřiznal." Neodpustil? nepřiznal zní, jako by až do smrti tvrdil, že za to nemohl, což mi od něj zní dost divně. No ale držim palce, ať už Šárku najde