Slyšela jsem pouze tlukot svého srdce.
A pak jsem ho neslyšela. V tu dobu už jsem neslyšela vůbec nic. Najednou jsem ucítila cizí dotek. Zřejmě to byl člověk, který mě srazil autem. Upadla jsem do mdlob. Pak už jsem nevěděla vůbec o nikom a o ničem.
Probudila jsem se. Na hodinkách bylo 14:30. Autobus sem dojel v 13:43. Skoro hodinu jsem byla mimo.
Já: ,,Kde to jsem? A..jak jsem se sem dostala?''
Nidko mi ale neodpověděl. Všude bylo pusto, prázdno. Okolí, kde jsem se probudila bylo malé. Nebyl to pokoj. Vypadalo to spíš jako nějaký sklepení. Zdu okolo byly tmavé a vlhké. Byla to fakt malinká místnost. A osvětlovala ji pouze malinká žárovička, která vypadala na to, že brzo doslouží.
Ať jsem se rozhlížela jak se rozhlížela, nikde žádné okno ani dveře.
,,Co se to děje?'' napadlo mě v tu chvíli. Najednou něco zašramotilo v koutě. Myslela jsem si, že je to jenom myš. Tak jsem si toho dále nevšímala. Chtěla jsem vstát. Nešlo to. Moc mě bolela noha. Zřejmě jsem ji měla zlomenou. Mohla jsem se jenom plazit. Snažila jsem se doplazit k nějaké stěně. Moc dobře mi to nešlo. Ale musela jsem se odsud dostat. Na stěnách nic nebylo. Byly jenom odporně vlhké.
Znovu jsem uslyšela šramot. Zvuk se ozval z rohu. Roh byl ve stínu. Nemohla jsem vědět co, nebo kdo tam je.

Super! Rychle piš další