Já: ,,Chceš slyšet, jak sjem se rozhodla?''
Matyáš: ,,Jo.''
Já: ,,Rozhodla jsem se, že jo.'' Usmála jsem se na něj. A on se opětovně usmál na mě. Měla jsem takový zvláštní pocit, který jsem předtím neměla. Byl nádherný. Jako malincí motýlci v břiše. zadívala jsem se do jeho nádherných černích očí. Najednou sjem zapomněla na všechny starosti. Na školu, sklepení a zraněnou nohu. Vzal mě za bradu a přitáhl k sobě. Cítila jsem jeho vůni.
Matyáš: ,,Takže vážně jo?''
Já: ,,Jo.''
Rychle mě k sobě opět přizáhl a dlouze mě políbil. Pak se stalo něco nečekaného. Propadla jsem se dozadu. Matyáš spadl na mě. Viděla jsem staršího chlapa. Neviděla jsem mu do tváře. Měl kuklu. Když nás viděl na zemi jenom zakroutil hlavou. Dal na zem talíř s jídlem a odešel. Dveře opět zmizely.
Matyáš mi pomohl si sednout. Došel pro jídlo. I když přo jeho šikovnosti zakopl. A znovu se na mě svalil.
Jídlo odletělo vzducem a talíř se rozbil o zeď. Matyáš na mě spadl a já se praštila hlavou o zem.
Pak jsem znovu upadla do mdlob.
Co jí to děláš? Takhle jí mlátit. Ještě jí z toho hrábne, dostane amnézii a zapomene, kdo Matyáš je
Asi bych o tom neměla moc přemýšlet. A ty dveře se objevujou a zmizí jen tak? A Matyáš se mi zdá moc klidný na to, co se tam děje. I když možná to jenom hraje před Šárkou, Nne?
