V minulém díle jste četli.
Dan se ke mě skláněl.
Byl čím dál tím blíž. Najednou se na něj vrhl Marek a začali se prát. Byla jsem v šoku a nemohla jsem nic dělat. Prali se čím dál víc a já je potřebovala od sebe nějak odtrhnout. Zařvala jsem: ,,Tak dost!!" Kluci se okamžitě přestali rvát. Marek využil příležitosti a vyhodil Dana z bytu. Složila jsem se na zem. Marek ke mě rychle přispěchal.
Marek: ,,Neboj. To bude dobrý." řekl a objal mě.
Seděli jsme oba na zemi v objetí. Najednou jsem se cítila natolik v bezpečí jako ještě nikdy jindy.
Já: ,,Jak si mi říkal, že mě miluješ, myslel si to vážně?"
Marek: ,,Ano."
Já: ,,Ale já se bojím, že se ke mě budeš chovat jako k ostatním. A po týdnu mě odkopneš."
Marek: ,,Víš, dlouho jsem o tom přemýšlel a už nechci mít nálepku děvkaře. Chci prostě začít od znova. A to s tebou."
To mě dojalo. Velmi dojalo. Byla jsem sice na vážkách, ale nakonec jsem se tozhodla, že to s ním nakonec zkusím. Ať si an mě ukazují, že jsem holka děvkaře. Mě je to jedno. Ale dokud ho budu milovat, tak se ho budu zastávat. Kývla jsem mu na to. Kývla jsem mu na to, že spolu budeme chodit...
Ani nevíš, jak jsem ráda, že píšeš druhou sérii
Tak nějak nevěřím, že by se mohl jen tak z ničeho nic doopravdy zamilovat, ono se to děvkařům většinou stává pořád a po čase si uvědomí, že ji vlastně nemilujou a na světě je spousta jinejch holek... Chjo
No uvidim, jak to vymyslíš 